Od prvního kopu k černému pásku: krátké zamyšlení s Nelou Bitomskou a Matoušem Čechmanem
Nelu a Matouše jsem požádala o jejich první oficiální rozhovor a zajímalo mě, jak přemýšlí teď, když se blíží zkouška na 1. dan, velký milník každého taekwondisty – co se jim honí hlavou, co je pro ně těžké a co jim naopak pomáhá vydržet.
Začali jsme u úplného začátku a prvního tréninku.
Pamatujete si svůj první trénink? Jak jste se tehdy cítili a co vás u taekwonda udrželo až doteď?
Nela:
„Svůj úplně první trénink si nepamatuji, je to už opravdu dávno. U taekwonda mě ale udrželo to, že je na tom sportu pořád něco nového.“
Matouš:
„Pamatuju si první trénink. Byl jsem nervózní, ale bavilo mě to. Udržel mě pocit zlepšení a dobrá parta.“
Byl někdy moment, kdy jste chtěli skončit? Co vám pomáhalo to nevzdat?
Nela:
„Momentů, kdy jsem chtěla skončit, bylo více, ale vždy jsem to vydržela. Nakonec to přešlo a já byla ráda, že jsem to nevzdala.“
Matouš:
„Ano, chtěl jsem někdy skončit. Bylo to těžké. Pomohli mi trenéři, kamarádi a hlavně otec.“
Jak vypadá vaše příprava na zkoušku – co je pro vás nejtěžší a na co se naopak těšíte?
Nela:
„Na zkoušky se připravuji hlavně na trénincích a doma trénuji věci, které mi nejdou. Nejtěžší je pro mě asi stres okolo toho.“
Matouš:
„Trénuji pravidelně. Opakuji techniky a sestavy. Nejtěžší je stres. Těším se, až ukážu, co umím.“
Co pro vás znamená získat černý pásek (1. dan), je to spíš konec jedné cesty nebo začátek nové?
Nela:
„Určitě je to konec jedné éry, ale rozhodně to není konec cesty.“
Matouš:
„Černý pásek je pro mě začátek. Není to konec, ale nová cesta. Chci se dál zlepšovat.“
Co byste vzkázali dětem, které teprve začínají s taekwondem nebo se bojí přijít na první trénink?
Nela:
„Nejspíš, ať to prostě zkusí. Nakonec budou rády a třeba u toho vydrží řadu let. A kromě sportu potkají i nové lidi.“
Matouš:
„Nebojte se začít. Každý byl na začátku. Hlavní je vydržet a nevzdat to.“
Právě díky Nele a Matoušovi – a i dalším dětem, se kterými jsem od jejich úplného začátku – jsem si znovu uvědomila, že rozhodnutí jít cestou sabom, tedy učitele, je neskutečně obohacující, naplňující a smysluplné.
Teď už je to na nich. Budeme jim držet palce, ať se jim zkouška povede na výbornou.
Kateřina Birkášová, 5.dan
