Žákovským stupňům odpovídají “barevné” pásky. Je jich z tradičních důvodů celkem deset a číslují se od 10 (nejnižší) k 1 (nejvyšší). Žákovskému technickému stupni se říká “kup“, žák je tedy například nositelem 4. kupu. Bylo by neúčelné používat na pásky pro rozlišení deset různých barev. Proto se používá pět jednobarevných pásků a pět pásků s proužky jiné (vyšší) barvy – například bílý nebo bíložlutý (bílý se žlutým proužkem).
Každá barva má také svůj význam. Bílá barva, kterou nosí začátečníci, symbolizuje čistotu, prázdno, nenaplněnost. Žlutá představuje zemi, do které bylo zasazeno semínko učení. Z něj vyroste rostlina se zelenými lístky, což značí první pokroky v učení. Modrá znamená nebe, směr růstu a vývoje. Červená barva je pak výstrahou – žák už toho zná dost, aby mohl být nebezpečný, ale může ublížit i sám sobě.
Kdo rozhoduje o zvýšení žákovského technického stupně?
U žákovských stupňů je to instruktor, tj. nositel alespoň 4. danu po složení instruktorských zkoušek (ne každý 4.dan je zároveň instruktor).
Rozhodnutí o úspěšnosti nebo neúspěšnosti zkoušky, ať na žákovský nebo mistrovský stupeň, záleží na počtu dosažených bodů. Zkouška se skládá z několika částí, v každé z nich je možné získat 0 až 100 bodů. Je-li průměr bodových zisků mezi 60 a 69 body včetně, je zkouška úspěšně složena. Při vyšším průměru je za každých deset bodů nad 60 udělen automaticky další technický stupeň. Při zisku méně než 60 bodů zkouška složena nebyla; a obdobně za každých deset bodů pod 60 je technický stupeň o jeden snížen. V praxi se v ČR používá bodové rozmezí 59 – 70 bodů.